Modern & Contemporary Art Exhibitions in Prague

The Headless Horseman was founded in 1996 and joined the ranks of newly formed groups such as Pondělí, Koza Nostra, Jednotka, Luxsus and Podebal. Its members were united by a deep interest in neo-avant-garde art, classical literature, science fiction and DIY, which at the time stood in contrast to the one-dimensional language of advertising and mainstream pop culture. The name referred to their shared scepticism towards leadership and programmatic unity. In their day-to-day decision-making, a single "leader" was replaced by negotiation and artistic intuition. The exhibition offers visitors the opportunity to step into an environment that evokes the atmosphere of the last great pre-internet generation. It is permeated by themes of fascination with television as a window onto the West, psychedelia, comic strips, experiments with altered states of consciousness and the everyday life of post-revolutionary Czech households. With a few exceptions, The Headless Horseman did not directly reflect in their work the contradictions that the 1990s still evoke today; rather, they explored them through the very forms of perception and transformations of the structure of everyday life. The catalogue is published by GHMP in collaboration with AVU. Drawing on archival materials, photographs, interviews and other documentation, the book covers the group’s activities from 1996 to 2004 and offers one of the most comprehensive overviews of this chapter in Czech contemporary art.

ADAM HOLÝ AFTERGLOW Adamova síla spočívá v odzbrojující dualitě intimní smyslnosti a výrazové expresivity. Ať už se jedná o studiové fotografie, nebo snapshoty pohotově střelené za jízdy z auta, pokaždé Adam vybral snímek, který provokuje nebo pobuřuje syrovostí a zároveň chlácholí intimně příjemným pocitem déjà vu – tohle už jsem přeci někde zažil. Bezprostřednost a smyslovost jsou schopnosti a způsoby jednání, které ve skrytu duše obdivujeme, ale navenek je krotíme téměř jako prohřešky. Zažil jsem tuhle situaci s Adamem, když jsem mu pomáhal organizovat focení portrétů dětí s Downovým syndromem. Jeden kluk tam s tou nejupřímnější radostí, něhou a vášnivostí necudně pročesával dlouhé vlasy své sestře – „tohle my neumíme, to je paráda, to je ono!“ reagoval Adam a fotografoval. Ten den měl ohromnou radost za toho kluka. Výstava deset let od Adamovy smrti nese název Afterglow, dozvuky záře. Název navazuje na linii předchozích Adamových pojmenování projektů s referencemi k fyzikálním, meteorologickým a kosmickým jevům jako publikace The Overview Effect (2014) nebo například výstavy Outer Core (2013) a String Theory (2009). Afterglow jako dramatická rudá večerní záře po erupci vzdálené sopky inspirovala například Edvarda Muncha v obraze Výkřik, pro výstavu jsme ji vybrali také díky poslední kapitole Adamovy tvorby, specificky zářícím krajinám. Ty jsou představeny ve spodní části galerie ve formě autorského videopásma připraveného pro tuto výstavu umělcem Romanem Štětinou. Panoramata krajin s výrazným nepravidelným rámováním odkazujícím k technice montáže představují posun v Adamově tvorbě. Jako by vyběhl z ateliéru, maskéren a podií módních přehlídek plných masek a kulis a venku skládal rozpadlý svět… ne, ne, je to jinak… ten svět drží pohromadě, ale naše percepce, interpretace a rámování světa je rozpadlé, rozpixelované a zčásti zakryté torzy aparátů, které jsme najali do svých služeb, aby nám svět přiblížily a zjednodušily. Montáže krajin pozorovaných průzorem střílny zhrouceného bunkru jako symbolu úkrytu před vlastním strachem nejsou formální hra, ale extrémně rafinovaná psychosociální reflexe života současné společnosti. Autoři výstavy přistupují k Adamově dílu s obdivem a úžasem, bez záměru ho třídit do úhledných škatulek. Akcentují spíše strmé cesty vzhůru – Adam chtěl vždy na vrchol, ať už byl ten který cíl neprozkoumaný a zrádný, a tím se odlišoval od mnoha konformnějších fotografů stejného žánru, a někdy šel až na hranu propasti – emociálně se vydal víc, než racionálně uhlídal. Někdy je neprávem stereotypně nahlížený jako reprezentant maskulinního predátorského světa – fotografoval přece nahotinky. Je ale zřejmé, že právě ve své spontaneitě zobrazoval Adam ženy jako objekt přirozené touhy, obdivu a respektu, jako silné a mnohdy silnější bytosti, než byl v dané situaci on sám. Na titulní fotografii výstavy, portrétu umělkyně Renaty, vidíme silnou autorskou stylizaci, autorka se líčila sama. Fotografie v podání Adama přes všechny atributy pódiového nasvícení a cudnosti je evidentně mnohem více věcným hledáním identity a společenské role umělkyně ve světě zahlceném obrazy, barvami a září reflektorů než estetickým žánrovým snímkem. Adam Holý (1974–2016) byl uznávaný český fotograf pohybující se mezi módní, reklamní, portrétní a autorskou tvorbou, známý pro snímky spojující intimní smyslnost s výrazovou expresivitou a syrovostí. Spolupracoval s nejvýznamnějšími módními časopisy, je autorem fotografií pro filmové plakáty, například Želary, Pelíšky a další. Ve své práci propojoval studiové portréty se bezprostředními snapshoty a v posledních letech tvorby se posouval směrem ke krajině a společenské reflexi. Zemřel před deseti lety; jeho archiv spravuje bratr David Holý. Afterglow pořádá Polansky Gallery ve spolupráci s Fotograf Contemporary. Videopásmo z fotomontáží krajin připravil pro výstavu umělec Roman Štětina, snímky pocházejí z archivu Davida Holého. Kurátorem výstavy je David Korecký, ředitel Nadace pro současné umění Praha.

In the space of the contemporary city, fragments of emotions, symbols, and everyday rituals intertwine into a layered landscape of anxiety and a quiet longing for authenticity. Natálie Pejchová’s series of paintings, Stay in Touch, grows out of the fear of being accepted by a society that feels increasingly distant, as well as the dread of expressing one's own opinion, the loss of individuality, or the latently present totalitarianism hidden within the mechanisms of everyday life. Reality in her paintings gradually transforms into an artificial space for the individual navigating between the need for connection and a sense of isolation, between spontaneity and learned behavioral patterns. The entire series is permeated by a post-apocalyptic confusion of emotions, situations, and sensory overload, as well as numbness, dualism, and materialism. This is not meant as a critique of these phenomena, but rather as a reminder of the Platonic worlds in which we move today. False idols and their radicalization appear here, alongside the need for purification and faith understood as an emotional human need for someone seeking connection, meaning, and the possibility of sharing something that remains difficult to name. The artist’s approach is based on intuition, sensuality, and trust in the creative process itself, which is as important to her as the final work. Painting here is not just an image, but a physical trace of the process and an intuitive record of internal states. Natálie Pejchová works with the layering of signs, structures, and recurring motifs that create an ornamental rhythm reminiscent of the fragmented visual language of the present. She combines oil, wax, textile fragments, embroidery, and her own decorative elements, which she inserts into the canvas as a natural part of the narrative. Organic textiles clash with artificial materials, matte surfaces with glossy ones, and expressive gestures with decorativeness. The paintings thus oscillate between magic and mechanism, intimacy, the need for spiritual reflection, and visual chaos. Thematically, her work moves between questions of faith, consumerism, collective identity, and spiritual emptiness. She is fascinated by everyday rituals, repetition, and the small mechanisms that shape the subconscious behavior of individuals. She explores how spiritual desire and cultural symbols are transformed in the environment of the contemporary city, how and where contemporary materialism turns into a new spirituality and human emotions into a commodity. At the same time, the paintings are permeated by irony, absurdity, and a fascination with conspiracy aesthetics that resonate with the paranoia of the present. Stay in Touch captures a society moving between euphoria, panic, fascination, and numbness, between the need for contact and an ever-stronger sense of alienation. In the tension between the material and spiritual worlds, a space is created for uncertainty, intuition, and the search for meaning in a reality constantly shaped by images, media, and social projections.